Odchov štěněte

Novorozené štěně není pro život příliš vybaveno. Rodí se slepé, hluché a chybí mu termoregulace, tedy schopnost udržovat si tělesnou teplou. Doporučuje se pod štěňata umístit vyhřívací podložku. Výhodné jsou elektrické dečky nebo klasické ohřívací láhve - termofory.

V prvním týdnu, pokud porod proběhl normálně a fena si počíná správně, chovatel nemusí o štěňata nijak speciálně pečovat. Chovatel štěňata i fenu především kontroluje. Štěňata pravidelně váží, aby věděl, zda správně přibývají na váze, a sleduje, zda matka fena o štěňata správně pečuje (masíruje bříško a konečník olizováním, aby pomohla vyměšování štěňat, kojí...). Chovatel také dá na to, aby prostředí okolo štěňat bylo čisté a suché. Feně až několik dní po porodu odcházejí očistky, a tak špiní.

V případě, že štěně v průběhu prvních dnů začne se svými sourozenci výrazně váhově zaostávat nebo kokonce na váze ubývat, měl by chovatel zasáhnout. Je rozumné takové štěně v pravidelných intervalech přikládat ke strukům. Slabší štěně má většinou vyvinutý sací reflex, ale chybí mu síla a tak pro něj mže být problém ze struku mléko uvolnit. V takovém případě využijeme některého ze silnějších sourozenců, kterého necháme ze struku chvíli pít. Pak se k rozpitému struku přiloží štěně slabé a silnějšího sourozence přiložíme k jinému struku.

Někdy se stane, že fena nemůže svůj vrh živit sama. Příčin je více - úhyn matky, nemoci různého typu, stav po císařském řezu nebo nedostatečná laktace. Pokud se chovateli nepodaří zajistit kojnou fenu, je nutné přistoupit k umělé výživě vrhu. Není tak daleko doba, kdy chovatelům nezbývalo nic jiného, než umělou výživu připravovat z domácích zdrojů - sušené mléko určené dětem (sunar). Dnes mají chovatelé situaci jednodušší. Na trhu je řada komerčních výživ určených pro štěňata.

Druhý a třetí týden štěňata rychle přibírají na váze. V tomto období by měla být štěňata prvně odčervena. (následně každé dva týdny). Fena stále uklízí exkrementy svých potomků. Nejdůležitejším úkolem chovatele je několikrát denně předkládat feně dostatečné množství krmiva správné kvality.

Čtvrtý týden se z psích miminek stávají batolata. Chovatel se musí rozhodnout, kdy a čím začne přikrmovat. Někdy určí správný čas sama fena, která štěňatům zvrací část své potravy. V ostatních případech je rozhodnutí na chovateli, kdy s přikrmováním vrhu začít. Roli zde hraje počet štěňat ve vrhu, mléčnost feny i kvalita její výživy. Většina chovatelů volí metodu pokus - omyl. Zhruba od třetího týdne potravu štěňatům nabízí a pokud o ni jeví zájem, je čas na pravidelné přikrmování. Pokud zájem nejeví, zkusí se to druhý den znovu. (dětské piškoty, ne příliš tučný tvaroh, psí mléko, sýry, těstoviny, rýži, vařené i syrové maso, granule pro štěňata) Nabídnutá potrava by měla mít pokojovou teplotu a platí důležitá zásada, že v jeden den nabídneme pouze jednu novou potravinu. PRvní dva až tři dny krmíme pouze jednou denně, pokud matka fena stále kojí. Postupně se četnost krmení zvyšuje. Zhruba týden po začátku přikrmování by měla štěňata dostávat stravu alespoň 2x denně. Od pátého, nejpozději šestého týdne věku by měla být potrava předkládána štěňatům alespoň 4x denně.

V pátem a šestém týdnu věku přivýbají chovateli mimo péči o krmení i další povinnosti. Štěňatům přestává stačit porodní bedna a je třeba pro ně vymyslet další prostor (např. ohrádka). Velmi důležitá je vola podložky. Možností je řada, od jednorázových po pratelné podložky. Velkou část dne štěně prospí. I malá štěňátka jsou dostatečně chytrá na to, aby odhalila pro odpočinek nejvhodnější místo. Ve většině případů dokáží atoto místo udržet čisté a v rámci možností svoji potřebu vykonávají mimo něj. Chovatel i vrh čeká důležité období nazývané ranou socializací. Velmi často je zanedbávána velmi důležitá oblast - duševní vývoj štěněte. (Prvních 14 dní je období novorozenecké, následuje období přechodné, které končí zhruba v šesti týdnech. Další dva měsíce života štěněte jsou označovány jako období rané socializace.)

1. Životní prostředí

Štěně by mělo mít příležitost poznat i jiné prostředí, než jen ohrádku v bytě. Chovatel se musí rozhodnout, jak starým štěňatům začne svět mimo bezpečí pelíšku ukazovat. Roli zde hraje kondice štěňat, ale i roční období.

2. Jak se domluvit

Štěňata si rychle uvědomí, kdy je jejich člověk spokojený a kdy naopak není. Pochvala, do určité míry i pokárání jsou základními hybnými pákami výchovy psa. Nikdy štěně nebijeme!

3. Postavení ve smečce

Psímu chování učí štěně matka fena. Stejný význam mají i sourozenci. Chceme-li aby ze psa vyrostl vůči člověku přátelský a neagresivní jedinec, musíme mu dát v tomto období rané socializace příležitost se s člověkem seznámit. Nestačí pouze čištění a krmení. Veškerá manipulace se štěňaty musí být klidná a laskavá. Pro štěňata je výhodné je seznámit s existencí lidských dětí. Chovatel, který souhlasí s návštěvou rodiny s menšími dětmi, by měl stanovit jasná pravidla.

Chovatele také čeká důležitý úkol - splnit požadavek chovatelského řádu a nechat vrh patřičným způsobem označit. Předpisem je dáno, že všechna štěňata musí být označena tetováním nebo čipem dříve, než opustí svého chovatele. V dnešní době se převážně čipuje. Je to méně bolestivý způsob označení a v případě, že by pejsek později cestoval i do zahraničí, je to označení požadované směrnicí EU.

Odběr

Štěňata se pomalu osamostatňují a jsou připravena začlenit se do nové smečky. Blíží se den, kdy půjdou štěňata do světa. Řád říká, že štěně může být odebráno od 50. dne věku. Je to minimální věková hranice. Rozumný chovatel přemýšlí nad zralostí štěněte. Mimo zralosti psychické i fyzické je třeba uvažovat i nad otázkami zdravotními. Sem patří dostatečný odstup od očkování.

Chovatel stanovil pro odběr štěňat ideální termín z hlediska vývoje a dohodl se na konkrétnim dni i hodině. Pro rozumného chovatele předáním štěněte majitelům jeho péče nekončí, jen se přesouvá do jiných oblastí. Správný chovatel by měl poskytovat tzv. chovatelský servis, tzn. novým majitelům poradit v otázkách péče o štěně, výchovy, zdraví atp.

Zdroj: kniha Malá škola pro chovatele psů od Vladimíry Tiché